Válka bez jednoho bojiště

Skřeti nevedli klasické tažení s jedním velkým cílem a jednou rozhodující armádou. Útočili rychle, pálili, plenili a mizeli. Tím nutili Magnuse VI. vést válku, která nepřipomínala slavné střety jeho předků, ale spíše nekonečné hašení požárů na hranici. Právě v tom spočívala její zákeřnost. Nebylo co jednou velkou bitvou zlomit. Bylo třeba vydržet, přemisťovat síly a nepodlehnout dojmu, že bez velkého vítězství už nejde o skutečnou válku.

Praporce mimo vlastní rytmus

Císařský systém praporců byl vytvořen pro organizovaný konflikt. Na severu však narážel na protivníka, který tento rytmus odmítal přijmout. Magnus musel improvizovat a přizpůsobovat se stylu boje, který jeho říše ještě plně neuměla absorbovat. Přesto právě tyto boje ukázaly, že císařství má dost pevnosti, aby uneslo i válku, která se vymyká jeho preferovanému způsobu vedení. Nešlo o slavné triumfy. Šlo o obranu samotné soudržnosti říše.

Související osobnosti